Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Odpovědět
Tryskáček
Nováček
Nováček
Příspěvky: 5
Registrován: 28. 04. 2018, 15:27
Stav: Offline

Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od Tryskáček »

Za posledních pár let jsem letecky procestoval téměř celou západní Evropu, navštívil jsem ty největší metropole i menší zapadlá městečka. Měl jsem možnost porovnat nejen atmosféru jednotlivých míst, ale i postupné změny životního stylu a hodnot. Po patnácti letech se mi vjemy z návštěv evropských států tak jakoby slily dohromady do jakési “uniformity“. Jako bych cestoval jednotným multievropským státem, kde je až na kulturní památky všechno stejné bez rozdílu. Postrádal jsem pocit dobrodružství a něčeho odlišného. Pomineme-li můj osobní cestovatelský poznatek, tak i v leteckém cestování se přesuny smrskly převážně na výběr z typů Boeingů a Airbusů. Chybělo tu něco výjimečného. Něco, co tu za pár měsíců nemusí létat, zkrátka něco životně zásadního!
V březnu 2018 jsem se tedy poprvé vydal na východ a spolu se svým kamarádem jsme navštívili Ukrajinu. Tam jsem našel, co mi chybělo. Nejen atmosféra třech významných měst, ale i letecká technika je tu v dnešní době již exotická. Splnil se mi zde mimo jiné i sen proletět se legendárním a nejstarším letuschopným Antonovem 24 na pravidelné lince.
Už v březnu tak zrála myšlenka vyrazit cíleně za leteckou technikou, která putuje vzduchem již od dob mládí mých rodičů. Za technikou, kterou už na území Evropské unie stěží uvidíme. Vrátit se do časů letadel klasické koncepce a udělat si tak krátký výlet do historie. Kam? Nemusíme dlouho přemýšlet – moje další cesta povede do Ruska…

Volám kamarádovi Honzovi, který byl nápadem naprosto nadšen. Termín i itinerář vymyslíme osobně. S Honzou se tedy scházíme u nás doma a společně otevíráme lahev kontušovky, ale hlavně další kapitolu leteckého cestovatelského života. Dobrodružství začíná už při samotném hledání letenek, neboť řada malých regionálních společností žádný rezervační systém nemá, nebo je v azbuce a s klasickou klávesnicí si moc nerozumí. Pomáháme si translatorem a vyhledáváme, co a kam zajímavého po Rusku létá. V době, kdy jsme se rozhodli cestu naplánovat, nabízela nízkonákladovka Pobeda zpáteční letenky v říjnovém termínu z Bratislavy do Moskvy za 2500,-. To by šlo. Rezervujeme tedy cestu tam a za pět dní zpátky. Dáváme si za odměnu panáčka Kontušovky a to rovnou dvojitého – co letenka, to panáček.
Naším velikým cílem bylo proletět se nějakou starou ruskou mašinou. Nacházíme jedinou společnost, provozující Jak-40 na vnitrostátních letech - společnost Vologda. Přes prapodivný rezervační systém nacházíme jediné možné spojení Vnukova s letištěm Stary Oskol. Sice nevíme, kde Stary Oskol je, ale bereme, přeci jen jde o jedinou možnost, jak se v Rusku tímto typem proletět. Vyplňujeme pomocí překladače systémové kolonky a platím kartou. Minuta naprostého ticha u procedury kontroly a je to tam! Další dva oslavné panáčky máme v sobě.
Narazili jsme na další stárnoucí ruskou klasiku – o něco větší Jak-42 provozovatele Izhavia na trase Vnukovo – Iževsk s nutností nocování a návratem druhý den. Za 20 minut se rozlévá zase a my máme radost, že během dvou dnů pobytu si splníme dvě naše letecká přání. A co takhle ochutnat trošku té moderny? Vždyť společnost Azimuth provozuje moderní Suchoje Superjety. Sjíždíme jejich web a náhle nás upoutá destinace Rostov na Donu s mezipřistáním v Elistě! Letenky jsou překvapivě levné. Dříve, než však provedeme booking, díváme se na spojení z Rostova zpátky do Moskvy, kde jsme si přes Air BnB zařídili byt pouhých 10 minut chůze od terminálu ve Vnukovu. Velmi hezky navazuje linka Pobedy, a tak provedeme platbu hned třech letů. Program v Rusku je naplněn, lahev je prázdná!
O akci se zmiňuji bráchovi Kubovi, který už v Rusku byl a hned plán ho nadchnul natolik, že se z minuty na minutu rozhodl, že se svojí přítelkyní letí taky. Sednu tedy k počítači a rezervační kolečko si dávám u všech letů znovu pro další dva členy expedice. Přes pražskou firmu CRC zařizuji pro celou výpravu víza.

Neuplynulo snad ani 14 dní a z rezervačního systému AVIBA přichází velmi nemilá zpráva. Lety Vnukovo – Stary Oskol s Jakem-40 Vologda jsou zrušeny. Peníze společnost vrátí na náš účet do třech dnů. Čert vem peníze, ale přijít o to nejcennější? Vždyť kvůli tomu jsme celou akci plánovali… No, nic naplat, ještě tam přeci zbývá čtyřicetdvojka. Za dva dny ale přišla zpráva také od společnosti Izhavia, která Jak-42 provozuje. Společnost nám oznamuje změnu odletového letiště z Vnukova na letiště Domodědovo. Uf, hlavně, že to nezrušili úplně. Zhruba za další měsíc nám píší také z Azimuthu. Tak copak to bude za sdělení? No, to snad néééé… „Váš let na trase Vnukovo-Elista-Rostov na Donu je zrušen! Peníze Vám vrátíme do třech dnů…“ Celá skupina je touto zprávou jaksepatří zdrcena. Za navrácené peníze ale hledám nějakou náhradu. Pak mě napadá spojitost. Bydlíme na Vnukovu a Jak-42 byl přesměrován na Domodědovo. Co takhle přeletět z jednoho letiště na druhé a vyhnout se tak cestování mastnou tyčí? Hledám, gůglím, přemýšlím, až z toho vzejde zajímavá kombinace. Z Vnukova poletíme dopoledne Canadairem CRJ-200 UT Airu do Voroněže, dáme si tam oběd a odpoledne přeletíme Embraerem ERJ-170 společnosti S7 na letiště Domodědovo k večernímu letu Jakem do Iževska. Času na přestupy je spousta, a tak máme v jeden den naplánovány tři lety.

Stejně mi to nedá spát a zrušený Jak-40 mi vrtá hlavou. Prohledávám takhle jednou internet, až narazím na něco zajímavého – PDF soubor s letovým řádem společnosti Vologda, která zabezpečuje spojení s Petrohradem, Moskvou a letištěm Vologda. Jak se zdá, dokonce by se v našem itineráři našel prostor pro absolvování alespoň jednoho letu. V žádném rezervačním systému se mi ale nedaří let najít, natož rezervovat. To se povede až po několika hodinách neúprosného prohledávání. Mám to! Portál Sirena-travel lety zná a dokonce jdou rezervovat. Volám tuto novinku všem členům, ale přidává se jen Honza. Ostatní dva už si totiž naplánovali jeden den v Moskvě. Daří se naprosto bravurně nakombinovat ranní přelet z Vnukova do Petrohradu Boeingem B737 Pobeda a tam odtud vysněným Jakem-40 do městečka Vologda. Zde si uděláme volné odpoledne a druhý den ráno v 9:00 nám “jacek“ letí na Vnukovo. Tam bychom se měli zase všichni čtyři setkat a pokračovat v plánovaném programu. Mám obrovskou radost a jen doufám, že do té doby nedojde ke změnám, nebo rušení letů. Věřte, že přesně naplánovat 9 letů do pěti dnů pobytu je vskutku náročné, a to také s přihlédnutím, že v jednom jediném dnu máme v plánu 4 lety a navštívíme 5 letišť.

S faktem, že budeme více ve vzduchu, než na zemi, na všech letech jsme zvolili nejlevnější tarif s příručním zavazadlem. Výjimku jsme udělali pouze u letu Bratislava – Moskva a zpět, protože jsme chtěli přivézt něco málo ruských specialit. V den odletu nás posbírá naše jediná ženská entita a vyrážíme po dálnici přes Brno do Bratislavy. Tam panuje pravé babí léto s teplotami okolo 20°C. Auto necháváme u velmi pohostinných příbuzných, kde tekla Borovička proudem, a tak jsme na cestu do Ruska během půl hodinky jaksepatří připraveni! Velmi ochotný ujo nás vysadil před terminálem a procházíme check-inem k odletu našeho prvního spoje na cestě za dobrodružstvím.

Den 1)
2.října 2018
• Bratislava – Moskva Vnukovo, B737-800 Pobeda VP-BPX


Na stojánce pod věží se nám začal boardovat náš Boeing 737 a se západem slunce nastupujeme předními dveřmi do téměř plného letadla. Odlétáme přesně podle plánu přes rozsvícené Katovice do naší cílové destinace. Po dvou hodinách letu sklesáváme nízkou oblačností do deštivé Moskvy. Přistáváme asi deset minut před plánem a míjíme odstavená vládní letadla všech typů. V Moskvě – Vnukovu je 6°C a krátce po dešti. Autobus nás odváží k terminálu, kde na nás čeká nezbytná pasová a imigrační kontrola. To, co se následně dělo u okének pasovky se nedá zcela popsat. Hotová mela, orgie, tlačenka ze všech směrů taková, že musel člověk stát pod úhlem, aby ubrzdil masu, která se na něj zboku a zezadu tlačila jako lavina. Na jeden “filtr“ se agresivně tlačilo několik desítek lidí z Hongkongu, Singapuru a jakési odnože ortodoxních Turkmenských domorodců. Boj o pozici byl nelítostný. Skrze dav se prodírali nedočkavci a atmosféra by se dala krájet. Za 40 minut jsme se posunuli o pouhých 5 metrů, ale okénko se blížilo. Když už jsme byli s kamarádem Honzou pouhé dva lidi od paní četnice, přišel starý děd a bábuška s prosíkem, jestli by nemohli jít před nás, že už jsou tuze staří a ukazovali v pasu data narození. Slušnost nám kázala je pustit, ale už nás předběhlo deset lidí zcela bez slušnosti, tak proč bychom měli někomu vyhovět? Inu, smilovali jsme se a to jsme neměli dělat. Pro dobrotu na žebrotu. V tu chvíli se zboku navalili další důchodci, že oni taky jsou starší a že chtějí taky pustit. To už na nás ale bylo příliš a rázně jsme se ohradili, neb starší než my tam bylo 99% lidí! Po hodině mačkanice se konečně dostáváme do tranzitu a uděláme krátkou zastávku u stánku se SIM kartami. Tam si za 300 rublů kupujeme kredit na 3GB dat, 300 SMS a neomezené volání na 14 dní po Rusku. A teď hurá na ubikaci! Rezervovaný byt přes Air BB je pouhých asi 600 metrů od terminálu v jednom z paneláků. Přecházíme silnici a jsme tam. Ani se nerozkoukáme a jdeme spát. Ráno brzy zase vstáváme a s Honzou se vydáváme do Petrohradu.

DSC_0031.jpg


Den 2)
3.října 2018
• Moskva Vnukovo - Petrohrad, B737-800 Pobeda VP-BPJ
• Petrohrad – Voloďa, JAK-40 Vologda Air Enterprise RA-88251


Ráno s Honzou vstáváme ještě za tmy a jdeme pěšky na letiště. V 8 hodin nám totiž odlétá přibližovací spoj do Petrohradu, kde na nás bude čekat náš vymodlený Jak-40. Je zataženo s deštěm a teplota 6°C. Stíháme rychlou snobskou snídani za 1600 rublů a po odbavení nás odváží autobus na stojánku. Vystoupíme za autobusu a v dešti fotím náš stroj B737-800. Toho si ale všimne ochranka a upozorní mě, že fotit se tu nesmí. Po krátkém přeletu přistáváme v Petrohradě. Dlouho se zde nezdržíme a nedočkavě čekáme na boarding a autobus, který nás odveze k Jaku-40. Projíždíme kolem regionálních spojů a míjíme i Jak-42 Izhavia – ten nás bude čekat následující den. V dálce již zahlédneme jediný Jak-40 v trochu chudším zbarvení s modrým pruhem, ale je náš! Vylézám z autobusu směr zadní nástupní schody a nenápadně pořídím pár fotek, aby na mě zase někdo nevyběhl. Nastupuju spolu s dalšími třinácti cestujícími a usedám do poslední řady k okénku. Obsluhovat nás bude Máša – usměvavá stevardka s drdolem. Dveře se zaklapnou a už se roztáčí motor za motorem. Tep nám stoupá a s Honzou na sebe přes uličku mrkáme, že sen se stává skutečností. Sedačky jsou velmi pohodlné a při vzletu si vychutnávám každou sekundu. Po startu Máša rozdává bonbóny a pitíčko s brčkem. Jacíček z roku 1977 toho sice pamatuje hodně, ale vzduchem proplouvá velmi ladně a po hodinovém letu přistáváme na malinkatém letišti Vologda, vzdáleném asi 450 kilometrů od Moskvy. Pojíždíme na stojánku po jediné spojce a míjíme několik odstavených čtyřicítek, AN-2 a Mi-17. Vystupujeme zadními schody, nedá mi to a při pěší cestě k terminálu fotím. Tady to nikomu nevadí a můžeme se po stojánce pohybovat celkem volně. Odbavovací hala tohoto letišťátka je zdobena obří barevnou budovatelskou plastikou. Uvnitř haly se zastavil čas asi před 40 ti lety – je to doslova živoucí skanzen, návrat do minulosti… Na letišti pracuje jenom pár zaměstnanců, všichni se znají a do práce docházejí pouze na letadlo. Nenajdete tu žádný free shop, žádné občerstvení, ani žádné jiné služby. Toalety v podzemí jsou tureckého stylu, toaletní papír visí na věšáku v chodbě. S Honzou se nemůžeme vynadívat. Před terminálem stojí vystavený IL-18. Stihneme udělat pár obrázků a už nám jede autobus č.36 do města. Jízdenka stojí 26 Rublů (asi 8kč). Zastavujeme u každé zastávky a všechny jsou natřeny do ruských národních barev. Vystupujeme v centru a máme před sebou celou půlku dne na chození bez létání. Ubytování jsme sehnali přes Air BB v jednom z oprýskaných paneláků. Uvnitř je ale vše moderní, stěny jsou opatřeny benátským štukem, k dispozici Wi-Fi i obří vana, do které si na několik desítek minut lehám s lahví ruského piva Ochota!

DSC_0052.jpg

DSC_0070.jpg

DSC_0104.jpg

DSC_0146.jpg

DSC_0155.jpg

DSC_0164.jpg

DSC_0166.jpg


Den 3)
4.října 2018
• Vologda – Moskva Vnukovo, JAK-40 Vologda Air Enterprise RA-88251
• Moskva Vnukovo – Voroněž, CRJ-200 RusLine VQ-BIX
• Voroněž – Moskva Domodědovo, ERJ-170 S7 Airlines VQ-BYA
• Moskva Domodědovo – Iževsk, JAK-42 Izhavia RA-42379


Ráno lije jako z konve, jak by řekl Čech – chčije a chčije! Paní domu přichází přesně v 6 hodin a přivolá nám taxi, které nás za směšných 240 rublů (83kč) doveze nějakých 13 kilometrů daleko. Přijeli jsme na letiště dvě hodiny před odletem, ale v hale byla naprostá tma a nikde nikdo nebyl. Všimneme si, že dřevěné dveře jsou otevřené a vcházíme dovnitř. Stojíme v hale osamoceni ve tmě, a tak prošmejdíme každý kout poměrně velkého odbavovacího prostoru. Za velkými špinavými okny je nános mrtvého hmyzu a letitého prachu. Leštěný nábytek bývalého občerstvení připomíná budovatelskou modernu. Že tu stále existuje život, značí pouze obří opečovávané květináče s monsterou a desítkami muškátů. Vyhlížíme ven na stojánku, kde se mezi letadly prohání psí smečka prazvláštních kříženců. Do haly vcházejí další cestující a asi hodinu před odletem přicházejí i první zaměstnanci. Vlastně to jsou ti samí, které jsme tu viděli předchozí den. U vstupu do haly zapínají dvě dámy z ostrahy bezpečnostní rám a kontrolují každého vstupujícího. Ty, co přišli před otevírací dobou, nechávají sedět bez kontroly. Zachrastí reproduktory a postarší dáma ohlašuje chrochtavým hlasem registraci na let do Moskvy. U okénka jsme jako první. Na stole leží ručně předepsané palubní vstupenky, připomínající spíše lístky na nějakou atrakci. Vcházíme přes další kontrolu do tranzitního prostoru a čekáme na nástup. Gate se otevírá a pěšky se vydáváme k mašině, která nás předešlého dne dopravila z Petrohradu. Fotit je povoleno cokoliv. Usedáme na svoje sedačky a letuška Máša opět roznáší bonbóny a džus. Velmi přátelsky se usmívá a je patrně ráda, že nás zase vidí, stejně jako my ji. Opouštíme promoklou Voloďu a vracíme se na Vnukovo, kde na nás čeká Kuba s Jíťou. Ti si užili celého dne chozením po Moskvě. Let v poloprázdném letadle si s Honzou užíváme a přebíháme ze strany na stranu, abychom měli obrázky ze všech možných úhlů. Po hodině letu přilétáme na Vnukovo, kde je asi 10°C. Loučíme se s naším veteránem a kdoví, jestli se s tímto typem ještě někdy v životě proletíme…

DSC_0204.jpg

DSC_0195.jpg

DSC_0181.jpg

DSC_0304.jpg

DSC_0340.jpg


V hale se po jednodenní odmlce zase všichni setkáváme a vyprávíme si zážitky. Pokračujeme na odbavení letu UT Airu do Voroněže. Než se stačíme rozkoukat, už nás autobus odváží kolem našeho Jacka na stojánku vnitrostátních spojů a zastavujeme u CRJ-200 v barvách RusLine, který operuje právě spoje UT Airu. Z padesáti míst zbývají volné jen dvě sedačky. Okénka Regional Jetu jsou malá, jsou nízko a v tomto letadle i poškrábaná a zarosená. Jen tak naslepo tedy fotím VIP vnukovskou stojánku, kde odpočívá spousta bizjetů, několik TU-134 a zcela na konci letiště rozpadající se B767 Transaero Airlines.

DSC_0344.jpg

DSC_0360.jpg

DSC_0432.jpg

DSC_0437.jpg

DSC_0457.jpg

DSC_0468.jpg

DSC_0477.jpg

IMG_20181004_170927.jpg


Po krátkém přeletu sklesáváme nad nekonečnými lesy a mokřady. Z okénka vypadá vše idylicky a smíšené lesy předznamenávají blížící se podzim. Uprostřed této přírodní scenérie leží i letiště Voroněž. Na obří prázdné stojánce zaparkujeme zcela na konci vedle B737 Pegasus a autobus nás odváží do haly. Na kraji stojánky je vystaven obří osmikolový hasičský kolos. Vylézáme před halu a řítíme se k vystavenému TU-134. Počasí se během pár minut mění z jasna na zataženo se silným deštěm a citelně se rozfoukalo. Jdeme se schovat a fotíme si halu. To se ale nelíbí policistovi s velikánskou čepicí a musíme foťáky schovat. Dáváme si místní pivo a jdeme na odbavení. Všichni tři účastníci expedice se odbavili přede mnou a dostali vyžádané sedačky u okna. Je řada na mně, tak si také prosím sezení u okna. Hezoučká blondýnka ale po mně chce poplatek 500 rublů. No, to ani náhodou! Beru uličku a věřím, že si v Embraeru 170 provedu osobní freeseating. Z tranzitní části je nádherně vidět na stojánku a na náš pojíždějící brčálově zelený Embraer. Autobus nás opět veze přes celé letiště na konec stojánky, kde se k odletu chystá A321 Yamal Airlines. Opět nesmíme fotit a letištní personál napomíná každého, kdo se o to pokouší. Stejně ale prší a fouká, a tak foťáky uklízíme pod bundy. Nastupuju do letadla a sedám si u prvního volného okénka přímo nad motorem. Lépe to ani dopadnout nemohlo. Najednou se nade mnou objeví Jíťa s palubenkou a povídá, že místo, na které jsem si ráčil sednout, je její. Koukám ale tak moc smutně, že se nakonec smiluje a nechá mě tam. Na cestě se společností S7 dostáváme toast a občerstvení. Se západem slunce se blížíme na letiště Domodědovo u Moskvy. Při sklesávání prolétáme dešťovou přeháňkou, která po pravé straně vykouzlila duhu. Domodědovo je obří moderní letiště, kde je momentálně před dokončením zcela nová runway a odbavovací terminál. Kolem letiště stojí spousta vyřazených letadel, která jsme v době jejich aktivního života vídali i u nás v Pardubicích. Zde máme několik hodin času před našim posledním dnešním letem do Iževska. Potulujeme se po hale a vyčkáváme na otevření odbavovací přepážky. Ta se otevírá překvapivě už 4 hodiny před našim odletem. Pointu zjišťujeme až na místě. Na jediné přepážce je totiž odbavováno hned 10 letů vybraných leteckých společností. Nemůžeme se dočkat okamžiku, kdy se poprvé svezeme třímotorovým Jakem-42. Čas si krátíme v restauraci u člověče nezlob se. Konečně se boarduje a autobus nás veze nekonečnou tmou na zapadlou stojánku, kde ze tmy svítí typická kulatá okénka čtyřicetdvojky! Silně prší, fouká a není vůbec nic vidět. Mobilem pořídíme pár vzpomínkových obrázků a nastupujeme sklopnou zádí dovnitř. Interiér je krásně čistý a letadlo je zcela obsazené. Letoun spouští svoje tři pištivé motory a po krátkém rozjezdu opouštíme dráhu letiště. Před námi je téměř 1000 kilometrů, a tak dostáváme malou večeři v podobě obložené housky a pití. Půlnoc trávíme v letadle a o půl druhé místního času přistáváme v Iževsku. Čeká na nás autobus, který je narvaný k prasknutí, visím za jednu ruku z otevřených dveří a čekám, až se zavřou dveře. Jenže vychází ještě dvě maminky a letuška je i s kočárky směruje do autobusu. To se sem přeci nemůže nikdy vejít, říkám si. Ale vejde, tady v Rusku je možné i nemožné… Na příletech na nás čeká náš hostitel Oleg a svojí čtyřkolkou nás odváží asi 700 metrů daleko do luxusního zahradního domu s vlastním krbem, saunou a vybavenou kuchyní. Po celodenním cestování jsem si premiérové polétání na palubě Jaku až tak moc neužil. Těším se ale na druhý den, až budu odpočatý a bude alespoň světlo.

Den 4)
5.října 2018
• Iževsk – Moskva Domodědovo, JAK-42D Izhavia RA-42450


Čtvrtý den naší cesty si můžeme trošku pospat. Navíc máme doposud nejúžasnější noclehárnu a z pelechů se nikomu z nás nechce. Venku svítí sluníčko a my se pomalu balíme na cestu. Loučí se s námi přátelští hostitelé a popravdě se nám od nich vůbec nechce. Jsou usměvaví, upovídaní, plní entusiasmu a hlavně Oleg nám vypráví o léčebných účincích všeho, co na obří zahradě pěstuje. Jsou na svoji zeleň oprávněně pyšni. Vycházíme ze zástavby směr aeroport a po hlavní silnici jsme u terminálu za pár minut. Informační tabule v Iževsku je plná letů Jaky-42. Jdeme se nasnídat do malého bufetu. Výběr je tu bohatý a vše je neskutečně levné, a tak si jaksepatří dopřáváme. Přijde nám to tu neuvěřitelně přátelské. Lidé se usmívají jak za pultem, tak za odbavovací přepážkou, nebo na bezpečnostní kontrole. Autobusem kroužíme kolem několika Jacíčků a zastavujeme u našeho bílého. Pro změnu dnes nastupujeme předními dveřmi po schodech a i menší vzrůstem se musí při vstupu krčit. Sedám si na sedadlo v řadě 18 u okna tak, abych viděl motor i křídlo. V poledne se letadlo rozjíždí po dráze a vracíme se na letiště v Domodědovu. Krátce po vzletu dostáváme oběd a zákusek. A právě tehdy zažívám nejkrásnější okamžik celého výletu, ale vlastně to byl i silný životní prožitek. Sedím na pohodlné sedačce Jaku-42 nad malebnou beránkovitou oblačností, vychutnávám si teplý oběd a z okénka mám výhled přesně takový, který jsem do té doby obdivoval pouze na fotkách. Byl jsem celých těch dvacet minut v naprosté nirváně, to Vám přísahám!
Ale prožívali jsme to tak nejspíš všichni, neboť se nepřítomně, skoro přiblble usmíváme. Při přiblížení do Moskvy řežeme zatáčku za zatáčkou a dosedáme na dráhu. Hned za námi přistává TU-154 Alrosa na letu z Poljarného. K našemu překvapení zajíždíme k terminálu a je nám přistaven chobot. Procházíme terminálem a velmi rychle nalézáme příměstský vlak AeroExpress, který vyjíždí z nádraží přímo před východem z letiště. Za 500 rublů se svezeme dvouposchoďovou moderní soupravou do centra Moskvy. Celé odpoledne couráme po centru ruské metropole. Lenin má dnes sice zavírací den, ale živého Lenina s Brežněvem vidíme u krámku se suvenýry. Místní dopravou se do pronajatého vnukovského bytu vracíme až večer a bujaře slavíme výlet na východ až do pozdních nočních hodin…

DSC_0519.jpg

DSC_0522.jpg

DSC_0538.jpg

DSC_0541.jpg

DSC_0547.jpg

DSC_0606.jpg


Den 4)
6.října 2018
• Moskva Vnukovo – Bratislava, B737-800 Pobeda VP-BPU


Den návratu je tady, ale v klidu si můžeme pospat a povalovat se na pohovce. Z balkónu bytu je vidět část stojánky vládní letky. Asi na vzdálenost třech kilometrů rozpoznám Jaky-40, Tu-134 a An-148. Opouštíme naši ubytovací základnu a přes silnici jdeme vyčkávat do terminálu, kde budeme pozorovat letový šrumec. Procházíme tedy přes pasovou kontrolu, kde dnes kupodivu téměř nikdo není. Jen jedna Barbie, která už ale stojí u okénka. S Honzou se na sebe usmějeme a říkáme si „Tak to je paráda! Žádná mačkanice“ Postavíme se na čáru a čekáme. Pět minut se ale dívenka z kontroly nehnula… Paní za přepážkou dává najevo, že ji na pasu nemůže poznat a že ji nepustí. Blonďatá Barbie (jak jsme se ji ráčili nazvat) tedy sahá po mobilu a ukazuje nějaké profilovky, aby dokázala svoji identitu. Posunky a grimasami dává najevo, že má nově botox ve rtech (z profilu nám to připomínalo ptakopyska), prodloužené a obarvené vlasy, vymodelované dolíčky na tvářích, zvednuté obočí a prodloužené řasy. Vypadá to, že mimický popis stačí a blondýnka je vpuštěna po čtvrt hodině dovnitř. V tom okamžiku se znenadání před nás nasune extrémně zamračená matka s kočárkem, dalšími třemi dětmi, následována podpantoflovým manžílkem ověšeným zavazadly a bez jediného slova nás vyšachuje z pozice a ihned se postaví k okénku. Co je zase tohle? Ušetříme si ale nervů a neeskalujeme situaci. Však si nenecháme zkazit den, že?
Při kávě u nástupních mostů sledujeme místní provoz převážně strojů Boeing a Airbus. Zpestřením je přílet vládních mašin Il-96, Tu-214 a odlety dvou Tu-134, Jaků-40 a nákladní An-12 společnosti Kosmos. Rusko opouštíme na palubě B737-800 Pobeda. Je mírně nad nulou a občas si sprchne. Usedám v prostřední sedačce vedle obtloustlého vousatého moskevčana. Letadlo se ještě ani nehne a cestující hlasitě zařezává. Kdesi nad Tatrami se protáhne a položí si hlavu na moje rameno a už ho zase bere. Honza se mi směje a nabádá mě, abych ho tak říkajíc vyloktoval. Hodil jsem tedy rameno, ale s méďou to ani nehnulo. Ba co víc, přehodil si přese mě svou chlupatou ruku. Rusko-české přátelství musím ale násilně ukončit a moskevskému kamarádovi loktem šoupnu jednu pod žebra. Probere se a dělá, jakože nic. Než přistaneme v Bratislavě, zase chrní. Opouštíme letadlo jako poslední a on stále chrní. Jeho pohodu musela ukončit až letuška „Vystupovááát, konečná stanice!“ A to bohužel platí i pro nás… Teď nás čeká jen krátká zastávka v Bratislavě, kde jsme nechali rozpitou borovičku a nočním kočárem nás rozváží Jíťa po našich českých domovech.
Po pěti dnech cestování máme “v nohách“ 7750 nalétaných kilometrů a na palubách devíti letadel jsme trávili téměř 13 hodin. Podařilo se nám během jediného dne navštívit 5 měst a letět čtyřmi typy letadel. Devět letenek nás vyšlo na něco málo přes 11 tisíc korun. Náklady na ubytování a víza odhaduji na další 4000kč. Ale těch zážitků za ty peníze… Poznali jsme přátelské a ochotné lidi, nahlédli pod pokličku ruského životního stylu, ochutnali jejich kuchyni, navštívili Rudé náměstí a to bez pocitu strachu, nebo nějakého negativního napětí. A to jsme už poslední noc v Moskvě nakousli myšlenku vyrazit do Ruska znovu. Tentokrát na Sibiř a to pěkně stylově jediným letuschopným Tupolevem Tu-154 na pravidelné lince a dalšími exoty. To ale zase až příště...


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4145
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od whiskey »

Vyborny vylet! :thumbup:

Peršan
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 21
Registrován: 27. 01. 2013, 21:37
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od Peršan »

Péťo, je to výborný report....doufám,že po příštím Rusku si opět spolu dáme Ukrajinu... :D :D

Lkprak
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1320
Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od Lkprak »

Pěkné a drsné! A hlavně výborné počtení :thumbup:

alesesl
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2862
Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha Zapad
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od alesesl »

Vyborny TR. Psal ti SZ. Jen tak dal.


qwertyx64
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 156
Registrován: 03. 08. 2016, 02:20
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od qwertyx64 »

Ako si riesil na takyto trip viza a pozvanky ktore vyzaduju?
V lete sme chceli ist s priatelkou Petrohrad - Moskva na niekolko dni, no radsej sme sa na to vykaslali.

Airbus380
Nejlepší autor trip reportů 2015
Nejlepší autor trip reportů 2015
Příspěvky: 1649
Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
Pohlaví: muž
Bydliště: Provodín
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od Airbus380 »

Pěkný report, hezky naplánovaná cesta! Doufám, že vám to Tůčko vyjde, mně zase chybí krátký Jak, tak snad se ještě někdy zadaří ho chytit.

qwertyx64 píše:Ako si riesil na takyto trip viza a pozvanky ktore vyzaduju?
V lete sme chceli ist s priatelkou Petrohrad - Moskva na niekolko dni, no radsej sme sa na to vykaslali.


Já do Ruska absolvoval tři podobné tripy (vlastně jen za letadly), ta žádost není zas tak složitá. Pozvání se dá vyřídit za pár eur online (přijde hned do mailu), samotné vízum taky není nic složitého, jen ta cena no...

Lkprak
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1320
Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od Lkprak »

Airbus380 píše:Pěkný report, hezky naplánovaná cesta! Doufám, že vám to Tůčko vyjde, mně zase chybí krátký Jak, tak snad se ještě někdy zadaří ho chytit.

qwertyx64 píše:Ako si riesil na takyto trip viza a pozvanky ktore vyzaduju?
V lete sme chceli ist s priatelkou Petrohrad - Moskva na niekolko dni, no radsej sme sa na to vykaslali.


Já do Ruska absolvoval tři podobné tripy (vlastně jen za letadly), ta žádost není zas tak složitá. Pozvání se dá vyřídit za pár eur online (přijde hned do mailu), samotné vízum taky není nic složitého, jen ta cena no...



No a zrovna ten CRC holding (http://www.ruskaviza.cz) má to pozvání v ceně, zařizoval jsem si to přes ně v lednu a nic jako pozvání jsem neřešil (zařídili oni).

MEA
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1884
Registrován: 18. 04. 2009, 18:29
Oblíbené typy letadel: DG-1000, VSO-10, C-101 Pegase, Jak-40,Li-2,Tu-134,Em-145,A-320,Ae-45,L-200
Pohlaví: muž
Bydliště: Svet
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od MEA »

pekné! som rád, že 40-tky ešte niekde lietajú s pax, bo posledný bol vyrobený tuším v 1980 a sú problémy s dielmi. ja som s malým jakom zažil nezabudnuteľné tripy PZY-PRG (ČSA) ešte za socíku a potom Chorog - Dušanbe (Tajik air) (asi top-letecký zážitok) a Dušanbe - Biškek (Kirgizstan airlines). To bola mašina zo 68-ho. pre mňa nezabudnuteľné a asi najkrajšie lietadlíčko z kategórie malých jetov. na rozdiel od súčasných strojov má šmrnc i mystiku, žiadny bezpohlavný plasťák... jak 42 ma na rozdiel od neho nijak neoslovil...

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3146
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od Fabo »

Krasne, krasne, krasne.

Sice som cestu do Ruska nejak v poslednej dobe neriesil, lebo sa mi nechce babrat s vizami, ale asi by to stalo za to, a musim sa nad tym zamysliet.

Prvy krok, zistit, co sa este da zazit. 134ku uz som zmeskal, 154ka tusim uz tiez vo verejnej doprave planovana nie je.... Aspon tie Jaky by som si dal. v 40ke som bol, ale len na zemi.
No, skusim presvedcit sefa, ze moja navsteva Ruska by spolupracu s miestnou pobockou urychlila minimalne o 2 mesiace, potom ma tam mozno posle :lol:

Tryskáček
Nováček
Nováček
Příspěvky: 5
Registrován: 28. 04. 2018, 15:27
Stav: Offline

Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od Tryskáček »

19.května odlétáme za dalším dobrodružstvím. Tentokrát na Sibiř, rozloučit se s Tu-134 a Tu-154. Dále máme letenky s typy An-148, Suchoj SSJ-100 a sérii B737. Přál bych si, aby to vyšlo a mohl jsem zase něco sepsat a doplnit fotkami :wink:

josef.urban
Nováček
Nováček
Příspěvky: 5
Registrován: 10. 03. 2017, 12:43
Stav: Offline

Re: RE: Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od josef.urban »

Tryskáček píše:19.května odlétáme za dalším dobrodružstvím. Tentokrát na Sibiř, rozloučit se s Tu-134 a Tu-154. Dále máme letenky s typy An-148, Suchoj SSJ-100 a sérii B737. Přál bych si, aby to vyšlo a mohl jsem zase něco sepsat a doplnit fotkami :wink:
Ty lety s Tu jsou s Alrosa?

Tryskáček
Nováček
Nováček
Příspěvky: 5
Registrován: 28. 04. 2018, 15:27
Stav: Offline

Re: RE: Re: Jakyjáda, aneb za 5 dní 9 letů po Rusku za vysněnými stroji

Příspěvek od Tryskáček »

josef.urban píše:
Tryskáček píše:19.května odlétáme za dalším dobrodružstvím. Tentokrát na Sibiř, rozloučit se s Tu-134 a Tu-154. Dále máme letenky s typy An-148, Suchoj SSJ-100 a sérii B737. Přál bych si, aby to vyšlo a mohl jsem zase něco sepsat a doplnit fotkami :wink:
Ty lety s Tu jsou s Alrosa?


Ano, Alrosa. AN-148 Angara a SSJ-100 Yakutia.


Odpovědět